Přítomný čas:

Modální (způsobová) slovesa) can, may, must mají ve všech osobách stejný tvar, tzn. ve 3. osobě jednotného čísla k nim nepřidáváme koncovku –s. V infinitivu před těmito slovesy nestojí to. Stojí před plnovýznamovým slovesem, po kterém následují ostatní větné členy – pozor po can, may, must následuje infinitiv bez to!

Kladná věta

I	can	work.	We	can	work.
You	can	work.	You	can	work.
He/she/it	can	work.	They	can	work.

Otázka (tvoříme přehozením slovosledu)

Can	I	work?	Can	we	work?
Can	you	work?	Can	you	work?
Can	he/she/it	work?	Can	they	work?

Krátká odpověď
Yes, I can.
No, I can’t.

Zápor
tvoříme pomocí záporky not., pozor na změny v pravopisu u cannot a významu záporných tvarů - viz níže

 

CAN	MAY	MUST	Might
mohu (tzn. mám možnost): I can come tomorrow.   mohu (tzn. dovedu, umím, jsem schopen):   Can you speak English well?	smím, mohu (tzn. je mi dovoleno, je povoleno např. zákonem):       May we come in? You may have a look at it.	muset (tzn. mám povinnost, je nezbytné, je mi nařízeno):       You must come. I must do a lot of work.	možná budu moci, třeba, snad (tzn. možnost či pochybnost v budoucnosti):       He might be late. otázka se tvoří opisem: Did you think he will come?
Zápor
nemohu (tzn. nemít možnost, neumět, nebýt schopen)       I cannot come tomorrow. She can’t speak English well.	nesmím (tzn. co není povoleno, pro co je nějaký zákaz, je nutné, abych něco neudělal):   You must not tell anyone. We mustn’t be late.	nemusím (tzn. není nutné, není potřeba, nevyžaduje se):     You need not  come. She needn’t worry.	asi ne, možná ne (tzn. možnost, pochybnost):       It might not rain tommorow.

Způsobová slovesa mají opisné tvary. Ty se používají např. pro tvoření tvarů, které slovesa can, may, must netvoří. Sloveso can má pouze tvar could (mohl jsem nebo v podmiňovacím významu mohl bych). Po opisných tvarech následuje infinitiv s to.

CAN
Přítomný čas           Minulý čas           Předpřítomný čas   Budoucí čas	I can do it. I am able to do it. (I’m able…) zápor: He cannot do it. (He can’t…) She is not able to do it. (She isn’t able …)   I could do it. He could not do it. (He couldn’t…) I was able to do it. He wasn’t able to do it. They weren’t able to do it.   I have been able to do it. She has been able to do it.   I will be able to do it. He will be able to do it.	Mohu to udělat. Mohu to udělat (jsem schopen).   Nemůže to udělat. Nemůže to udělat (není schopna).   Mohl jsem to udělat. Nemohl to udělat. Mohl jsem to udělat (byl jsem schopen). Nemohl to udělat (nebyl schopen). Nemohli to udělat (nebyli schopni).   Mohl jsem to udělat. Mohla to udělat.   Budu to moci udělat. Bude to moci udělat.
MAY
Přítomný čas               Minulý čas     Budoucí čas	I may do it. May we do it? I am allowed to do it. (I’m allowed …) zápor: I am not allowed to do it. I must not do it.     I was allowed to do it. He wasn’t allowed to do it.   I will be allowed to do it. (I’ll be allowed …) He will not be allowed to do it. (He won’t be allowed…)	Smím to udělat. / Možná, že to udělám. Smíme to udělat? Smím to udělat. (zde je opis běžnější)   Nesmím to udělat. (není to dovoleno) Nesmím to udělat. (je nutné, abych to nedělal)   Směl jsem to udělat. (bylo to dovoleno) Nesměl to udělat. (nebylo to dovoleno)   Budu to smět udělat. (bude to dovoleno) Nebude to smět udělat.
MUST
Přítomný čas           Minulý čas       Budoucí čas	I must do it. I have to do it. zápor: I need not do it. (I needn’t do it.) I do not have to do it. (I don’t have to…)   I had to do it. I did not have to do it (I didn’t have to…) I did not need to do it. (I didn’t need to …)   I will have to do it. He will have to do it. He won’t have to do it.	Musím to udělat. (vnitřní rozhodnutí) Musím to udělat. (vnější příčiny, nutnost)   Nemusím to udělat. Nemusím to udělat.   Musel jsem to udělat. Nemusel jsem to udělat. Nemusel jsem to udělat.   Budu to muset udělat. Bude to muset udělat. Nebude to muset udělat.

Příklady

He won’t be able to do any hard work.	Nebude moci dělat žádnou těžkou práci.
Will you be able to come again?	Budeč moci zase přijít?
My grandmother couldn’t swim.	Moje babička neuměla plavat.
He isn’t able to repair it.	Nemůže to spravit. (není schopen)
Is smoking allowed here?	Smí se tady kouřit?
I mustn’t smoke so much.	Nesmím tolik kouřit.
The children weren’t allowed to watch TV.	Děti se nesměly dívat na televizi.
I must go to the doctor’s.	Musím jít k lékaři.
I mustn’t be late.	Nesmím přijít pozdě.
You needn’t hurry.	Nemusíš spěchat.
You don’t have to see him today.	Nemusíte ho navštívit dnes.
I had to ring him up.	Musel jsem mu zavolat.
We’ll have to wait for her.	Budeme na ni muset počkat.